Jedna víla napsala... - 1. část

Poslední den. Poslední zvonění v tomhle roce. Těším se na prázdniny, ale zároveň jsem trochu nesvá, protože jsou přede mnou dva měsíce volného času. Zní to divně? Jo, možná. Ale já jen nemám ráda promarněný čas. Proto je pro mě představa dvou měsíců bez plánu děsivá.

Naštěstí ale pár plánů mám. Zítra letím na své milované místo - Pexeidr. Více se o něm můžete dozvědět v příbězích v rubrice Můj vílí život

Co tam budu dělat? Trávit čas s rodinou, převážně. Chci si tam vzít kytaru a zdokonalit svoje hraní. Taky budu malovat. To je další věc, co můžu dělat pořád. Je to uklidňující. Stejně jako jóga - o té bych taky ráda napsala článek.

Druhou půlku července strávím opět v našem světě a pojedu na tábor jako vedoucí. Je to tábor s koňmi. Dělám tam ráda, i když jediné, co si z toho odnesu, je poplácání po zádech a dobrý pocit. A diplom... Těch už mám doma pěknou řadu.

Nicméně, letos bude ten tábor zajímavější. Luna mi dala volnou ruku, a tak pro děti vymýšlím celotáborovku. Už mám pár soutěží, co se dají zrealizovat, jako chytání šátku, přetahovaná, sumo... (Pokud by vás něco napadlo, jsem tomu otevřená, uvítám cokoliv. Jakákoliv pohybová hra, ale i hra na přemýšlení jsou vítané)

Dál budou mít hru v lese. V týmech se odpovídá na otázky a tým, který bude mít nejvíce správných odpovědí a přiběhne zpět do tábora v co nejkratším čase, vyhraje odměnu. 

Snad si to ty děti užijí. Nikdy se tam nic takového nedělalo a z toho důvodu hrozně zlobily a otravovaly. Sama si pamatuju, když jsem jezdila na tábory a nebyl žádný program. Nudila jsem se, volala domů a bylo to o ničem. Prostě ty děti musí mít program na celý den. Ne že si půjdou jednou denně zajezdit na koni, po obědě jsou vypuštěni na koupaliště a nazdar. Možná to vyhovuje těm starším, ale ti malí pláčou, že se jim stýská.

V dnešní části jsem chtěla jen shrnout své plány na červenec, jelikož ze dneška není moc co zaznamenat. Šla jsem si pro vysvědčení, jako většina středoškoláků.

Jak je u nás ve třídě zvykem, kupujeme každý rok třídní učitelce společný dárek. Letos jsme si řekli, že toho pro nás dělá hodně, a tak jsme každý přispěli na voucher do nákupního centra, aby si mohla vybrat, co jí bude nejbližší.

Dárek jsem předávala já, jakožto předseda třídy.

,,Taková suma!" Vyvalila oči, když viděla částku, která je napsaná na obálce. Dojali jsme ji. A to ještě neví, co jí chceme dát ve čtvrťáku, hehe. To bude koukat. Zatím vám to nepovím, teprve až to bude jisté. 

Pro dnešek s deníkem končím. Byla jsem pozvaná na večeři, tak se musím připravit.

Mějte krásné prázdniny!