Kapitola 4.: Směrem vzhůru
Publikováno 01.05.2020 v 12:56 v kategorii Můj vílí život, přečteno: 154x
!UPOZORNĚNÍ!: Není-li uvedeno jinak, všechny články jsou mé. Věnuji tomu svůj volný čas a úsilí. Pokud se rozhodnete kopírovat, zeptejte se mě a poté UVEĎTE ZDROJ (didi.infoblog.cz - Škola pro víly Magical fairies). Děkuji za pochopení.
Mapu jsem kreslila já, takže mi prosím dejte vědět,než ji zkopírujete, protože by to byla krádež, stejně jako u zkopírovaných článků bez zdroje!!
,,Pospěš si, ať nepřijdeme pozdě!" Tato slova mě dnes ráno vytrhla z myšlenek, když jsem se dívala na svůj obraz našeho sídla v pokoji.
,,Už běžím," odpověděla jsem a popadla kufr. Ve dveřích se otočím. Málem bych zapomněla roušku. Počítám si, abych tu něco nenechala. Pak mi pohled sklouzne ještě na krk, na kterém visí přívěsek. Mám tedy vše, tak seběhnu ze schodů. Tatínek už netrpělivě přešlapuje u auta. Maminka se na mě usmívá, jako vždycky, když se těší domů. Tedy, domů do vílího světa. Nasadíme si roušky a jdeme za otcem.
,,Jak se těšíš, Lio?" Zeptá se mě tatínek po úspěšném nastartování auta na třetí pokus.
,,Nemáš se čeho obávat," snažila se mě maminka utěšit.
Já si tím tak jistá nejsem. Protože mě čeká dlouhý trénink, abych mohla zasednout u stolce spolu s dalšími zástupci rodů. A tak jsem se na rodiče jen usmála a řekla jim, že jsem radostí bez sebe. Ve skutečnosti jsem opravdu radostí bez sebe byla. Ale to díky tomu, že se uvidím po dlouhé době s kamarádkami Ritou, Mantou a Lilli. Samozřejmě si často píšeme.
Rita psala o svém dráčkovi, Blátošlapovi, jak vyrostl a je z něj ještě větší nezbeda.
Manta je dcera hybrida, napůl víly a upíra. Od malička jí zajímala černá magie a tajemno. Také zkouší alchymii. Prý se v ní už hodně zlepšila.
Lilli je milovník snad všech zvířat. Když k ní jdu na návštěvu, přivítá mě její papoušek a občas přijde i líná veverka, kterou zachránila. Lilli je ale víla leopardů, takže by bylo zvláštní, kdyby žádného neměla. Její leopard se jmenuje Nanny a je maličká, takže jí může mít i doma.
Po dvou hodinách cesty se rozhodneme, že je čas na krátkou pauzu, a tak zastavíme u benziny. Vytáhnu si z batohu vedle sebe zápisník a snažím se vylovit i propisku. Mezitím, co rodiče šli koupit něco k snědku, píšu první řádky tohoto příběhu.
Zbytek cesty se debata točila kolem mých příprav. Tatínek byl trochu pesimičtější, říkal, že mi nepůjde asi všechno, že jsem určitě musela podědit i něco lidského. Maminka si zastávala názor, že i když nejsem plnohodnotná víla, pořád jsem z urozeného rodu En-Ruyan a že těm šlo vždycky vše. Taky aby ne, když jsme jeden z prvních rodů. Já se téhle debaty neúčastnila. Raději jsem vám kreslila mapu našeho světa.
Po dalších dvou hodinách jsme konečně u portálu. Auto necháme jako vždy zaparkované kousek dál. Víly na něj sypou prášek, díky kterému auto zmizí. Vystoupíme, z auta vyndáme kufry a chytneme se za ruce. Zašeptáme heslo a portál se objeví. Velký růžový třpytivý kruh na obloze, ze kterého vystoupí pegas. S maminkou se proměníme, tatínek nasedne. Vyletíme vzhůru a kolem nás se rozhostí pohlcující tma.
Komentáře
Celkem 4 komentáře
Ceana Lar Magical 02.05.2020 v 09:18 Dobrá mapa:) taky bych chtěla něco takového zažít:)
Aquata.infoblog.cz 03.05.2020 v 16:37 Kde je ten portál?. Napises prosim jeste neco o vílím svete?
Aquata.infoblog.cz 10.05.2020 v 18:56 Jen ve Vilím svete
Lia 11.05.2020 v 09:37 claudy.infoblog.cz: Mám rozepsané pokračování, jen to teď nestíhám vydávat.
natky.infoblog.cz: s oblečením je to tak, že kdykoli se přeměníš, změní se ti i oblečení. Takže v pyžamu nebudeš, neboj :D