Škola pro vílyMagical fairies

Kapitola 7.: Setkání

Publikováno 30.06.2020 v 22:34 v kategorii Můj vílí život, přečteno: 103x

!UPOZORNĚNÍ!: Není-li uvedeno jinak, všechny články jsou mé. Věnuji tomu svůj volný čas a úsilí. Pokud se rozhodnete kopírovat, zeptejte se mě a poté UVEĎTE ZDROJ (didi.infoblog.cz - Škola pro víly Magical fairies). Děkuji za pochopení.

  Stojí v salonu u okna a přemýšlí. Dívá se do hor. Odtud je na ně hezky vidět. Na to, že jí bude 70 zim, překypuje krásou. Stříbrné vlasy má stažené do drdolu. Obličej bez vrásky, až na jednu, nad vlčíma očima, která se jí vytvořila z celoživotního stresu. Být vůdkyní není lehký úkol pro nikoho. Na sobě má blůzu s nabíranými rukávy na ramenou a límečkem u krku. Sukně až na zem se táhne ještě kousek za ní jako vlečka. Jako vždy je perfektně oblečená.

  „Jdeš pozdě,“ pronese, aniž by se otočila., „předpokládám, že jsi kompletně připravená a seznámená se vším, co tě čeká.“

  Služebná postaví tác s čajem na stolek u krbu.

  „Jinak,“ pokračuje a jde si sednout na pohovku, „budeme mít hodně práce.“

  Upře na mě ledový pohled, ale odpověď nečeká, protože jsem sklopila oči. Usrkneme si čaje. Mám ponětí o tom, co mě čeká, ale bojím se. Bojím se neúspěchu. Jako budoucí vládce se budu muset rozhodovat ve velmi obtížných situacích, naučit se, jak postupovat, kdyby nastala válka a umět bojovat. Z toho mám obavy. Nedokážu ani pořádně hodit míč. Pamatuji si, když mi dědeček ukazoval fotky největších bojovníků. Mezi ně patřil i náš předek, pověstný Easton Louis. Byl druhým největším bojovníkem v celém světě. Nikdy se nechtěl stát nástupcem. Když měl zasednout ke stolci, hrubě to odmítl a řekl, že bude věrný své zemi v boji. A tak se nástupcem stala jeho mladší sestra. Maminka mého dědečka. Od té doby smí ke stolci zasedat i ženy.

  „Nebudu ti tu teď přeříkávat, co všechno máš už vědět. Jen ti povím, že tvůj první trénink nastane již zítra. Teď si běž odpočinout. Cesta musela být dlouhá.“

  Když jsem odcházela, babička si nechala poslat pro Silvu. Protože jsem zvědavá, schovám se. Přesunu se ke dveřím. Mluví o nějakém plánu. „Nic netuší,“ zaslechla jsem. Co je to za plán? Co mám vědět? Snažím se co nejvíce přitisknout na dveře, ale moc toho neslyším.

  Silva se opět blíží ke dveřím a já se jen tak tak stihnu schovat. Letím jinou chodbou, abychom se nepotkaly. Musím zjistit, o co jde.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?