Kapitola 8.: Knihovna

  Silva se k naší rodině dostala ještě v mládí. Naléhavě potřebovala peníze, a tak jí zde chvíli zaměstnávali načerno. Myla nádobí, stlala postele. Byla velmi zdatná, a postupně šplhala. Z uklízení se dostala k vaření. Už tehdy si jí babička všimla. Jednou, to bylo v době krize, která však rychle přešla, se jí babička poprvé svěřila. Silva se díky svým názorům a pomoci stala babiččiným tajným zdrojem a druhou rukou. Zná nejhlubší tajemství historie a členů rodiny. Odnese si je však do hrobu.

  Letím kolem knihovny. Jediná část zámku, kde se můžu schovat. Dnes tu ale nejsem sama. Někdo je v oddělení s detektivními knihami. Sama pro sebe se usměji a oddělení obletím. Připlížím se zezadu.

  „Kdopak jsi?“ Hádá dědeček a sahá mi na ruce. „Nechám se podat, Lio.“

  „Ahoj dědo.“ Obejmu ho. Mám ráda jeho vůni. Je až pozoruhodné, že přesně tento člověk dokáže velet. Na okolí působí velmi autoritativně. V soukromí je sám sebou. Milý a veselý chlapík, kterému byste typovali alespoň o deset let méně. Smích je lék na stárnutí, prohlašuje. Asi na tom něco bude.

  „Moje vílátko, z tebe je už slečna. Pořád mi to nějak nedochází. Před chvílí jsi tu ležela v postýlce a teď budeš vládnout. Jak ten čas letí, co?“ 

  „Ještě se na to necítím. Zvlášť, když stojím před babičkou. Před chvílí jsem s ní mluvila. Ona působí tak sebejistě. Připadám si vedle ní jako někdo, kdo nemá na takové postavení nárok.“

  „Ale ale, tak to vůbec není. Myslíš si, že ona v tvém věku byla připravená? Kdepak. Ani ve svých dvaceti letech, když si mě brala, nebyla připravená. Ale postupem času začala všechno zvládat. Je to o praxi, děvenko,“ pohladil mě po vlasech, „Ale tys sem nepřišla, abychom rozebírali tohle téma, ne?“ 

  Zakroutila jsem hlavou. Dědeček chvíli pátral a pak vytáhl knihu s názvem Kudy teď. Podal mi jí. Prohlížím si obsah, pak jí otevřu na náhodné stránce. Takhle mě naučil vybírat si knížky. Pokud se do ní začtete, je to ta pravá. A já se začetla hned.

  Dědeček se usmál. „Tuhle jsem četl asi třikrát. Snad se ti bude líbit.“

  „Ty víš, co se mi líbí,“ odvětila jsem s úsměvem a šla si sednout na jednu z pohovek. Celé dopoledne strávím čtením. Je to nejlepší únik od povinností. Vytrhne mě jen pocit, že jsem od příletu ještě nic nejedla. Knihu mám z poloviny přečtenou, založím ji na stránce, kde jsem skončila a vezmu ji s sebou.